Rostlinné orgány

vytváří se u cévnatých (cormus) rostlin, vyšších rostlin

• nadzemní část = prýt, podzemní část = kořen
• vegetativní orgány: kořen, stonek, list – zabezpečují život rostliny
• generativní orgány: květ, semeno, plod, reprodukční orgány – zajišťují pohlavní rozmnožování

KOŘEN (rhizon, radix)

• funkce:

◦     mechanická: upevňuje rostlinu v půdě

◦     nasávací: zajišťuje příjem vody a minerálních látek

◦     zásobní: ukládání látek, cukr, škrob

• morfologie: většinou podzemní orgány, nezelený (heterotrofní výživa), vytváří se soubor kořenů = kořenová soustava, tvar kořene je podmíněn geneticky a podmínkami vnějšího prostřední (kvalita půdy)
• typy kořenů:

◦     svazčité (adventivní) – nelze rozlišit hlavní a vedlejší kořen, u jednoděložných, „homorhizie“

◦     vytváří hlavní kořen a vedlejší kořeny, „alorhizie“

• pozitivní geotropismus: kořen roste v souhlasu s gravitací
• Podélný řez kořenem:

◦     na začátku se vytváří kořínek (radikula, vyklíčí ze semene)

◦     vytváří se kořenová čepička (kalytra): má buňky, které vylučují sliz a postupně se odlupují

▪     meristématická zóna

◦     sloupek buněk s přepadavým  škrobem: columela (uprostřed čepičky)

◦     apikální meristémy: na vzrostném vrcholu, způsobují růst

▪     zóna prodlužování, roste do délky

◦     nad zónou prodlužovací je absorpční zóna (z. Kořenového vlášení?)

◦     kořenové vlásky vyrůstají z pokožky (rhizodermis), jsou velmi krátké a mají malou životnost (několik dnů), velmi četné, rozšiřují plochu pro vstřebávání H2O a minerálních látek, zasahuje do pór půdy, kde by celistvý kořen neměl šanci proniknout

◦     nad absorpční zónou je zóna postranních kořenů

• Příčný řez kořene

◦     rhizodermis: jednovrstvá pokožka, vyrůstají z ní kořenové vlásky

◦     primární kůra: parenchym, poměrně silná, přes tyto buňky prochází roztok minerálních látek, symplast a apoplast (jde přes buněčné stěny, naráží na endodermis)

◦     endodermis: Casparyho proužky (b. Stěna některých b. Je ztloustlá) – zaniká apoplastická cesta (roztok se posouvají do symplastu)

▪     symplast pokračuje do vodivých elementů (xylém)

◦     střední válec

▪     1.vrstva: pericykl (perikambium),latentní meristém, vyrůstají z něj postranní kořeny, musí být krytý

▪     2.vrstva: cévní svazky (většinou radiální) + doprovodné pletivo

▪     3.vrstva: prokambium (vně lýko, dovnitř dřevo)

◦     DRUHOTNĚ TLOUSTNOUCÍ – dřeviny

▪     druhotné kambium (produkuje druhotné lýko a dřevo, změní se z prokambia)

·         vzniká kambiální válec – produkuje deuteroxylém a deuterofloém

▪     změna radiálních CS na kolaterální

▪     prvotní kůra (s rhizodermis) je nahrazována druhotnou (periderm)

• Modifikace kořene:

◦     kořenové hlízy (orsej)

◦     bulvy (řepa, celer)

◦     vzdušné kořeny (monstera deliciosa)

◦     příčepivé kořeny: přichycovací funkce (břečťan popínavý)

◦     haustoria: parazité (jmelí)

• význam: potrava člověka (kořenová zelenina: mrkev, petržel, křen), krmivo pro zvířata, potravinářský průmysl, výroba léčiv

STONEK (caulis?)

• je to osová část prýtu, většinou nadzemní orgán
• bývá článkovaný (na rozdíl od kořene)
• negativní geotropismus (roste proti přitažlivosti zemské)
• funkce:

◦     nesení listů

◦     udržování listu v pozici, aby na ně dopadalo co nejvíce světla

◦     transport H2O a živin mezi kořeny a listy

◦     nesení reprodukčních orgánů a květů

• nahosemenné: stonky dřevnatí
• krytosemenné: bylinný stinek
• typy stonků:

▪     druhotně netloustnou:

◦     lodyha

◦     stvol (jednotlivé články jsou nahuštěné na bázi listů, vytváří se přízemní růžice listů)

◦     stéblo (trávy)

▪     druhotně tloustnou:

◦     kmen

◦     keř

◦     polokeř

• růst stonku:

◦     kořínek vyrůstá z podděložní části

◦     pírko: vrcholný pupen zárodku, první pupen na rostlině

◦     klíčení pomocí hypokotylu (epigenické):dělohy se vytlačí nad zem, vzrostný vrchol stonku i dělohy se dostávají na povrch prodlužováním hypokotylu, dělohy se zazelenají a  pak teprve rostou nové lístky

  

◦     klíčení pomocí epikotylu (hypogenické): vzrostný vrchol stonku proniká na povrch prodlužováním epikotylu, dělohy zůstávají pod zemí a  plní funkci rezervních orgánů

• Primární stavba stonku

◦     pouze u jednoděložných

◦     na povrchu je kutikula > pokožka (epidermis) – mohou se nacházet průduchy, papily, trichomy, emergence > primární kůra (parenchym, mechanická f., zásobní) > endodermis (poslední vrstva primární kůry), vyskytuje se vzácně, u semenných rostlin se na jejím místě vytváří škrobové pochva (vyplněná škrobovým zrnem – amyloplasty), nelze stanovit hranici mezi primární kůrou a pericyklem > střední válec; je tvořen parenchymem, 1. vrstva je pericykl, 2. CS, prostor mezi cévními svazky vyplňuje dřeň, ze které vybíhají mezi cévními svazky i dřeňové paprsky – kolaterální (dvouděložné, nahosemenné) nebo bikolaterální nebo neuspořádané cévní svazky (jednoděložné) nebo u dutých (jednoděložné) jsou uspořádány v kruzích kolem centrální dutiny

• Druhotná stavba stonku

◦     totéž co u kořene – vytváří se kambium (druhotné lýko a druhotné dřevo)

◦     růst lýka a dřeva nerovnoměrně, více dřeva, méně lýka

◦     u starších stromů odumírají buňky dřeva = staré dřevo (jádro), obvodová část kmene = běl

◦     druhotná kůra = periderm

▪     felogén: vně korek – borka, dovnitř zelená kůra, není souvislá vrstva (kambium – jediná silná vrstva buněk)

▪     čočinky (lenticely): vznikají rozrušováním korku, nahrazují průduchy, parenchym

• typy stonku: válcovitý, čtyřhranný (hluchavkovité), trojhranný (šáchrovité), nezařazené (kaktus)
• význam:

◦     nese pupeny (základy budoucích listů) – vrcholné a úžlabné

◦     mohou být kryty šupinami (jílovec maďal), palisty (habr, buk, dub), nahé (byliny), polonahé (bez černý)

◦     adventivní:náhradní, kdekoliv na rostlině, kořeny na pampelišce (chryzantémy), umožňují vegetativní rozmnožování

• větvení stonku

◦     makroblast: dlouhá postranní větev dřevin

◦     brachyblast: trvalé zkrácená větévka nesoucí listy (jehlice) či květy, malinkaté

◦     typy:

▪     vidličnaté: vzrostný vrchol stonku dává vznik dvěma dceřiným větvím, které se stejným způsobem dále větví

▪     hroznovité: postranní větve na hlavním stonku jsou v růstu silně omezovány vrcholným pupenem, proto bývají tenčí a nepřerůstají hlavní stonek, jehličnany

▪     vrcholičnaté: postranní větve nabudou převahy nad hlavním stonkem, který buď zcela ukončí růst, nebo je zatlačen do postranního postavení

• metamorfózy

◦     oddenky: zásobní f., vodorovné, článkované podzemní stonky

◦     oddenková hlíza:podzemní část stonku ztloustne, uzlina, brambor

◦     stonkové hlízy:ztloustlá nadzemní část stonku, kedlubna

◦     výběžky (šlahouny): umožňují vegetativní rozmnožování, jahodník

◦     stonkové úponky: umožňují přichycení, vinná réva

◦     stonkové trny a kolce: ochranná f., vznikají přeměnou zkrácených větévek (brachyblast), trnka, hloh

• hospodářský význam

◦     potrava člověka i hospodářský význam, zdroj vitamínů (brukev, kedlubna), stavební průmysl, výroba papíru, nábytkářství, korek, třtina – třtinový cukr

LIST (fylom)

• postranní orgán prýtu, obvykle zelený, omezený růst, zakládá se na vzrostném vrcholu stonku, roste činností meristematických pletiv na vrcholu, na okraji, na bázi
• v průběhu evoluce se vytvořila velká škála listů
• funkce:

◦     fotosyntéza

◦     transpirace (výdej vody a výměna plynů)

• vyrůstají z pupenu, u bylin nahé, u dřevin kryty šupinami (určování dřevin v zimním období)

◦     listová vernace: uspořádání listů v pupenu

• typy listů:

◦     dělohy (cotyledones): jsou součástí zárodků (viz klíčení fazole)

▪     jednoděložné, dvouděložné, víceděložné (jehličnany, 8-12 děloh)

◦     asimilační listy = lupeny (folia)

▪     palisty: malé lístky, které vyrůstají na bází listu nebo v oblasti květu

◦     listeny: v okruhu květu

◦     nepravidelné: sukulenty (tučnolisté) 

• dvoulící (difaciální): barva vnější a vnitřní strany listu se liší, dvouděložné
• jednolící (monofaciální): nelze rozeznat svrchní a spodní stranu (jednoděložné)
• xeromorfní: jehlice